O princeznách

24. dubna 2010 v 15:48 | roxie |  Stories
Anotace: : Možná nepochopíte, možná ano, možná to po Vás ani nikdo nechce. Možná dokonale víte, co mě přimělo tohle napsat, ačkoliv se psaní poslední dobou spíš vyhýbám. Ono asi docela záleží na tom, kdo jste. Ale alespoň přiblížím...Jmenovala se Gloria. A její fotku můžete vidět pod perexem.
l





Za sedmero cestami a devatero ulicemi žily dvě sestry královského rodu Naděje. Byly to princezny, dvojčata. Kdysi dávno, v době, kdy ještě v pekle žhnulo jedno z těch obyčejnějších Sluncí, vypadaly vskutku podobně - právě zrozené a plné života. Jejich existence byly závislé na září Šťastných, která prosvěcovala všechny zákoutí jejich světa. Jeden svět, dvě bytosti. Devítka a Desítka.

Nic jim nechybělo. Od svého zrodu stály vždy vedle sebe, nikdo by je od sebe nemohl odloučit. Nikdo, alespoň do té doby, než jednou ze tváří Šťastných vyprchalo všechno štěstí - někteří zemřeli, jiní odešli dobrovolně. Zradili své království, jen aby se mohli usadit někde jinde. Už jim nešlo o dobro princezen, šlo jim jen o jejich vlastní bohatství. Stali se z nich Králové, velcí páni kteří si vytvořili vlastní princezny, o které pečovali. A tehdy se z Devítky a Desítky vytratila všechna záře, která je držela při životě. Do království přišla válka, každý chtěl uzmout co nejvíc bohatství pro sebe. Princezny tomu nemohly zabránit, měly strach o své životy. Devítka věřila, že jednou se do království vrátí Šťastní a všechno bude jako dřív. Jenže Desítka byla realistka a uvědomovala si, že se buď podvolí, nebo brzy zahyne. Ani jedna na tom nebyla nejlépe, válka je obě dvě zničila, nalomila. A právě tehdy se sestry rozdělily. Desítka na straně Králů - dvou pyšných čarodějů, kteří propadli zlu a usídlili se hluboko v její duši. Jen Devítka stále čekala na zázrak. Odmítla se podřídit a proto jí začali klást pasti na nejcitlivější místa, jen kvůli toho, že doufala v lepší svět.


Čas šel dál a pár let po válce se o téměř mrtvé princezny začala zajímat jistá málopočetná skupinka lidí. Říkali si Svobodní a tvrdili, že znají lék na nemoc, které sestry podléhaly. Desítka však byla moc pyšná na to, aby uznala, že potřebuje pomoc. Tvrdila, že je o ní dobře postaráno a Králové tvrdili to samé. Svobodní poznali, že princeznu jen využívají, ale věděli, že jí už nepomůžou. Více je zaujala Devítka. Svou hrdostí, že se nepodvolila i přes nátlak, který na ni byl s největší pravděpodobností kladen. Zamilovali si ji, a navštěvovali ji každý den. Princezna byla po dlouhé době zase šťastná a ačkoliv chátrala navenek, uvnitř cítila to co tenkrát - záři Šťastných, která ji držela při životě a tak dlouho doufala, že ji znova ucítí. Svobodní jí začali přinášet nejrůznější dary, uctívat ji a pokoušeli se hojit staré rány, které měla ještě z dob války. Když si ovšem Desítka všimla, že o její sestru někdo pečuje víc než o ni samotnou, zrodila se v ní pomstychtivost. Spolu s Králi připravila plán, jak zničit sestřino štěstí a jak vyhnat Svobodné z prázdného bojiště, které dříve bývalo královstvím. Začali pořádat loupežné výpravy na dary pro Devítku. Všechny Svobodné, kteří přišli na návštěvu začali úmyslně zastrašovat tím, že je nechali myslet si, že je jejich princezna zradila a přešla ke Králům. Pár dní se tam opravdu nikdo neukázal, všichni měli strach. Ale když se jednou odhodlali vrátit se, zjistili, že je pozdě. Sesterská válka udeřila na Devítku vší silou, ve dnech kdy nebyla chráněná. Umírala a už nebyla schopna ani komunikovat se Svobodnými. Nebo snad oni s ní? S těžkým srdcem odcházeli pryč a za zády nechávali svou milovanou princeznu, které už nemohli žádným způsobem pomoci. Rádi by se jí omluvili, ale nemělo by to cenu. Stejně už jim nerozuměla. Devítku si nakonec přivlastnili Králové násilím. Už neexistovaly žádné sestry rodu Naděje. A už zase byla válka. Tentokrát vedena Svobodnými - těmi, co se snažili bojovat za věc, která má pro ně smysl.
Ale už to nebylo jako dřív.

V pekle totiž dávno nesvítí žádné obyčejné Slunce. V pekle se zažehly tisíce vyhaslých hvězd, aby Devítce a jejím Svobodným vzdaly hold za snahu. Za boj, který prozatím nikdo nevyhrál. A Měsíc, Strážce svobodných, který vystoupil ze žhnoucího pekla roztál. Roztekl se po celém království, zaplavil ho až po okraj a volal prosebným hlasem všechny své stoupence, oznamujíc smrt princezny Devítky.


Ale už nikdo nepřišel.

gloria
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama